Týmový koučink

V kruhu na židlích sedí necelá dvacítka lidí a pod jejich nohama leží rozložených balíček koučovacích karet s různými obrázky. Každý z nich už drží v ruce koučovací kartu a přemýšlejí, co o ní řeknou ostatním. Kartu si vybrali na základě zadání, které před chvílí slyšeli od koučky "Jak svůj tým aktuálně vnímáte? K jakému obrázku na kartě byste jej připodobnili?"

Takováto práce se zapojením vizuálního kanálu pomáhá za pomoci metafory popsat, jak se pracovníci ve svém týmu cítí, a konkrétněji mohou definovat, co podle jejich názoru v týmu funguje dobře a co naopak nikoliv.  Tím, že slyší názory ostatních, se jim zpřesňuje jejich vnímání každodenní reality a mohou tak lépe porozumět tomu, co cítí druzí. Zlepšuje se tak vzájemné pochopení a empatie.

Týmový koučink však nepomáhá pouze popsat to, co je, ale pomáhá také nastavovat cesty ke zlepšení. Proto po vzájemném sdílení dojmů z karet, respektive jejich vztahu k aktuální situaci v týmu, koučka opět vyzývá tým k tomu, aby se zamyslel nad dalším zadáním: "Máme spolu naplánovaných šest koučovacích setkání, co byste chtěli mít na jejich konci? Jak byste chtěli, aby poté tým fungoval? Opět vyberte kartu, která to popisuje." Účastníci vstávají a jdou si znovu prohlédnout karty, tentokrát s myšlenkou na to, jak by měl vypadat žádoucí cílový stav. Probíhá další kolo, kde zazívají různorodé názory, mnozí si svůj pohled zpřesňují poté, co slyší inspiraci od kolegů. Úkolem týmové koučky je shrnout nápady tak, aby vystihly co nejvíce společných prvků. Tým následně definuje svou vizi.

Třetí fáze takového prvního týmového koučování pak obsahuje zamyšlení se nad akčními kroky, které tým dovedou z aktuálního, často ne příliš efektivního stavu, do stavu funkčního. Zamyšlení může probíhat formou buď skupinového brainstormingu, nebo může vypadat jako práce v menších skupinách, kde se každý spíše dostane ke slovu a nebojí se svou myšlenku zveřejnit. Každá skupina pak prezentuje své výsledky, opět se hledají shodné body. Posledním úkolem týmového kouče je pomoct účastníkům definovat si akční plán spolu s konkrétní zodpovědností osob za úkoly a jejich termíny.

Pozorný čtenář si jistě všiml jedné důležité věci - v žádném bodě týmového koučování nevstupuje kouč do dění se svými názory, radami či doporučeními. Jeho úkolem je vytvořit bezpečné prostředí pro každého účastníka tak, aby se nebál říci otevřeně své názory, dále zajistit, aby se vyváženě ke slovu dostal každý, kdo chce, dbá na to, aby nedocházelo ke znevažování, zesměšňování a jiným faulům. Jeho úkolem je držet proces, nabízet techniky, které vedou ke splnění cíle setkání, jenž si předtím definoval se zadavatelem. A také, aby každý odcházel s konkrétním úkolem, na kterém může do dalšího týmového setkání pracovat.

A co dělá vedoucí takového týmu? V ideálním případě se také účastní celého procesu, spíše naslouchá a nesnaží se příliš prosadit své názory na věc. Umění poodstoupit a dát prostor druhým je také forma vedení, taková, která zplnomocňuje podřízené a zvyšuje jejich chuť podílet se na výzvách, které je teprve čekají.